Ve Velké Británii začíná nový daňový rok 6. dubna. Pro mě, jakožto finančního poradce v důchodu, má toto datum i jiný než jen duchovní význam. Vzpomínám si, jak jsem připravoval vše potřebné, abych klientům minimalizoval daně, a zajišťoval jsem, aby měli vše připravené na nový daňový rok. Byl to proces, který pokračoval po celý rok, a vyžadoval soustředěné úsilí – přípravu.
V tomtéž smyslu vyžaduje i časná soběstačnost přípravu a nejedná se o jednorázovou akci. Bylo by skvělé, kdybychom mohli tvrdě posilovat jeden den v roce, a pak na to mohli až do příštího roku zapomenout!
Tak to ale nefunguje! Časná soběstačnost, schopnost postarat se o sebe, o svou rodinu i o další, je práce na celý život. Vyžaduje pilné úsilí, modlitbu, studium a přemítání. Vyžaduje odhodlání a asi nejvíce víru a sebeovládání.
V tomto článku se zmíním o osobních financích jakožto jedné stránce časné soběstačnosti.
Je nám řečeno: „Jste-li připraveni, nebudete se báti.“[1] Víra přichází díky tomu, že nasloucháme našim vedoucím a důvěřujeme jejich inspirovanému úsudku. Jejich rady se například týkají toho, že se máme vyhýbat dluhu (nebo se z něho rychle vymanit) tím, že budeme žít v rámci svých příjmů, že budeme platit desátek a postní oběti, aby nám Pán mohl otevřít okna nebes.[2]
Poskytoval jsem poradenství mnoha členům, kteří měli finanční potíže. Podobá se to trochu zavedení diety. Lidé se do toho pustí s vervou, ale rychle to vzdávají, takže tomu nedávají šanci na úspěch. Několik málo z nich používalo zásady, kterým se učili, dostatečně dlouho na to, aby tyto zásady začaly fungovat. „Oznámil jsi nám tvrdé věci, tvrdší, nežli jsme schopni snésti.“[3]
Jedné malé společnosti, která byla mým klientem, se dařilo velmi dobře, ale ředitel společnosti si navzdory mým radám koupil BMW za více než 2 miliony. Koneckonců přesně takové BMW měl i soused! Řekl jsem mu, že zanedlouho začne automobil považovat za samozřejmost a bude kvůli tomu o hodně chudší. Krátce nato mi zavolal.
„Měl jsi pravdu, Chrisi,“ řekl mi, „je to jen kus kovu a teď tenhle měsíc nedokážeme splácet dluhy.“
Společnost zkrachovala a tragické na tom bylo to, že se to nemuselo stát.
Snažíme se uchovat svou tvář tím, že při nákupech myslíme na to, jak na nás budou druzí pohlížet! Říkám tomu „nakupování kvůli druhým“. Pýcha, sebechvála – ať již tomu říkáte jakkoli – může mít tragické následky.
Porovnejte tento příběh s jedním „Škudlou“ z Portugalska, který přijel do Anglie pracovat. Nebylo mu ještě třicet let. Byl ženatý. Zajišťoval jsem pro něj jeho první hypotéku. Pracoval tvrdě, ale jeho vrstevníci ho považovali za skoupého člověka, zkrátka za škudlu. Nikdy nevzal manželku do restaurace, ani nejezdil na dovolenou, ani nekupoval dárky. Zkrátka jen pracoval, pracoval a pracoval.
Za několik let hypotéku splatil a našetřil si dost peněz na to, aby se mohl vrátit do Portugalska, postavil si rodinný dům a dva byty, které pronajímal. Když jsem o „Škudlovi“ slyšel naposledy, zrovna rozjížděl další podnikání. „Škudla“ nebyl skoupý! Měl vizi, stanovil si cíle a přinášel oběti, aby svou rodinu zabezpečil. Kupoval si jen to, co potřeboval; jeho přání musela počkat.
A co my? „Nakupujeme kvůli druhým“? Nebo jsme dostatečně trpěliví, abychom počkali a nedostali se tak do dluhů, vyjma kvůli nezbytnostem, možná kvůli vzdělání, domu a neokázalého automobilu, a i pak se je snažíme rychle splatit? Máme platit desátek a postní oběti. Svědčím vám o tom, že Pánova požehnání jsou skutečná a že když budeme poslušní, bude se nám dařit. Vím to z vlastní zkušenosti.[4]
Pokud jsme jednou nohou ve světě materiálních věcí, které si nemůžeme dovolit, rychle z něho odejděme. Půjčky mají být jen na zmiňované nezbytnosti – i kdybyste potřebovali novou pohovku! Rozhodněte se, co chcete, stanovte si cíle a naplánujte si, jak svých přání dosáhnete tím, že se budete držet rozpočtu. Modlete se a pracujte na tom. Toto jsou ingredience úspěchu!
[1] NaS 38:10
[2] Malachiáš 3:10
[3] 1. Nefi 16:1