Velikonoce, stejně jako Vánoce, nejsou svátkem jediného dne. Vánocům předchází advent, Velikonocům „velikonoční týden“. Jsou to období, kdy se mnohem více než v jiných částech roku zaměřujeme na našeho Spasitele.
Tak jako se v adventu zaměřujeme na oslavu příchodu Spasitele na tuto zemi například čtením veršů z písem, které se týkají narození Ježíše Krista, během „velikonočního týdne“ se zaměřujeme na to, co dělal Spasitel během týdne, který předcházel Jeho vzkříšení.
Pomocí záznamů v písmech si můžeme sestavit průběh onoho týdne.
„Velikonoční týden“ začíná již sobotou, tedy „šestý den před velikonocí“ (Jan 12:1). Onen den Spasitel trávil v Betany společně s Lazarem, Marií a Martou. Právě tehdy Maria „pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho“. (Viz Jan 12:1–3.)
V neděli, pět dní před přesnicemi, vjel Ježíš do Jeruzaléma na oslátku, jak bylo prorokováno. Lidé Ho uznali za svého krále a pokládali na zem před oslátko svá roucha a palmové ratolesti a provolávali „Hosana“. (Viz Matouš 21:1–11; Marek 11:1–11 a Zachariáš 9:9.)
V pondělí, již podruhé během svého působení ve smrtelnosti, očistil Ježíš chrám. „Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou,“ řekl penězoměncům. (Matouš 21:13.)
Poté přišli v chrámu k Ježíšovi slepí a kulhaví a On je uzdravoval. (Viz Matouš 21:12–17.) Když pak přední kněží a zákoníci viděli zázraky, které činil, rozzlobili se a hledali způsob, jak Ježíše zabít. (Viz Marek 11:15–18.)
V úterý Ježíš učil v chrámu a na nedaleké hoře Olivové. (Viz Matouš 25:31–46.) Jeden z Jeho učedníků, „Jidáš Šimon Iškariotský“ (Jan 13:2), souhlasil s tím, že Ježíše za 30 stříbrných vydá kněžím. (Viz Matouš 26:14–16.)
Ve středu – písma neříkají, co Ježíš v tento den dělal. Možná strávil den se svými učedníky. Je možné si přečíst podobenství o deseti pannách, příběh, kterému Ježíš učil své učedníky, aby jim pomohl připravit se na svůj Druhý příchod. (Viz Matouš 25:1–13.)
Ve čtvrtek – první den přesnic – začíná Usmíření. Učil své učedníky, aby si připomínali Jeho oběť tím, že budou přijímat svátost. (Viz Matouš 26:17–29.) Umyl apoštolům nohy, čímž dal příklad nejen apoštolům, ale i nám. (Viz Jan 13:8–15.) Při své poslední večeři Ježíš slíbil svým učedníkům, že až odejde, získají Utěšitele neboli Ducha Svatého. (Viz Jan 14:26–27.)
Pak odešel do zahrady Getsemanské, aby trpěl za naše hříchy. Jeho utrpení za hříchy světa způsobilo, že se „chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu“ (NaS 19:18).
Jidáš Ježíše polibkem zradil. (Viz Matouš 26:48.) Učedníci Pána opustili a uprchli. (Viz Matouš 26:56; Marek 14:50.)
V pátek ráno kněží v Jeruzalémě měli radu. Poté přivedli Ježíše k Pilátovi. Když Jidáš viděl, že je Ježíš odsouzen, litoval toho, že zradil nevinnou krev. (Viz Matouš 27:1–4.) „A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.“ (Matouš 27:5.) Bylo zvykem, že ve svátek byl propuštěn jeden vězeň. Pilát se tázal davu, zda má propustit Ježíše nebo Barabáše. (Viz Matouš 27:15–17.) Piláta jeho žena varovala: „A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.“ (Matouš 27:19.)
Ale Pilát na přání davu propustil Barabáše a Ježíš byl odsouzen k ukřižování. Poté, co byl bičován, byla Mu na hlavu vsazena trnová koruna. Přinutili Šimona, „člověka Cyrenenského“, aby nesl Jeho kříž na Golgotu. (Viz Matouš 27:26–33.) Když Ježíš skonal, roztrhla se chrámová opona. (Viz Matouš 27:51.)
V pátek večer sňali Ježíšovi učedníci Jeho tělo z kříže, ovinuli ho plátnem, pomazali „vonnými věcmi“ a uložili do zahradního hrobu, který patřil Josefovi z Arimatie. (Viz Matouš 27:57–61; Marek 15; Lukáš 23 a Jan 19.)
V sobotu Ježíšovo tělo leželo v hrobě, k jehož vchodu byl přivalen veliký kámen. Přední kněží a farizeové požádali Piláta, aby stráže hlídaly hrob. Obávali se, že Ježíšovi učedníci v noci ukradnou Jeho tělo a lidem řeknou, že vstal z mrtvých, jak předpověděl. (Viz Matouš 27:62–66.)
V neděli ráno přišly Maria Magdaléna a druhá Maria k hrobu, aby znovu pomazaly Ježíšovo tělo. Kámen u vstupu do hrobu byl však odvalen a ženy spatřily dva anděly, kteří jim oznámili: „Neníť ho tuto; nebo vstalť jest.“ (Matouš 28:6. Viz také Marek 16:1.)
Vzkříšený Spasitel překonal fyzickou smrt a umožnil každému z nás žít znovu: „Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.“ (1. Korintským 15:22.)
Kéž by tento velikonoční týden přispěl k tomu, abychom na Ježíše Krista pamatovali vždy.
