Modlíme se v toto náročném období za naše bratry a sestry, kteří procházejí nemocí covid-19 nebo jinými nemocemi nebo těžkostmi. Pokud vím o konkrétních případech, modlím se a postím se za vás jmenovitě a přiznávám, že to přivádí mé modlitby a mé prosby k Bohu na jinou úroveň, než byly dříve.
Jsem vděčný za vás všechny, kteří modlitbami a půsty podporujete nemocné, a děkuji vám všem i za fyzickou pomoc, kterou nemocným poskytujete.
Asi před týdnem jsem se díval na sýkorky, které osídlily budku pro ptáky, kterou máme doma, a viděl jsem, jak si do budky snáší různá stébla, mech, klacíky a vše, co mohly použít pro stavbu hnízda. Zaujalo mě, když se sýkorka snažila kulatým otvorem v budce do ní dostat tenký, ale dlouhý klacík, který držela v jeho polovině v zobáku. Narážela klacíkem na dřevo budky a nemohla s ním malou dírou projít. Zkoušela to tak dlouho, až jí klacík vypadl. Nevzdala to a slétla pro něho znovu a nevím, zda náhodou, nebo byla tak chytrá, ale tentokrát chytla klacík do zobáku za okraj a podařilo se jí vtáhnout ho do budky jedním koncem.
Nevím, zda jste viděli někdy z blízka ptačí hnízdo. On to není jen chuchvalec trávy a pírek. Viděli jste někdy hnízdo spadnuté na zemi? I když ho někdy ze stromu vítr nebo jiné okolnosti shodí, ono stále drží svůj tvar a je relativně pevné.
Co to způsobuje?
Způsobuje to skutečnost, že i hnízdo má svou kostru, svůj základ, který je propleten z tuhých trav nebo klacíků. Do této kostry pak pták vplétá tenčí trávy a tím ho zpevňuje a nakonec ho vyloží chvojím, mechem nebo vlastním peřím, aby bylo měkké a příjemné pro vajíčka a ptáčata.
Když jsem se díval na tuto sýkorku, která zápasila s klacíkem nebo stébly násobně delšími než její velikost, uvědomil jsem si, že stejně tak s takovými pomyslnými klacíky a těžkými stébly bojuje každý z nás v našem životě. Pro někoho je tím klacíkem nemoc, která přijde, pro někoho ztráta zaměstnání, pro někoho sociální izolace, pro někoho neschopnost odpustit, pro někoho hledání svědectví nebo pro někoho vlastní hřích. Přemýšlel jsem o konkrétních lidech, které takové problémy trápí, a bylo mi z toho těžko.
Pak jsem si ale uvědomil, že právě díky tomu, že se ta sýkorka s klacíkem tolik natrápila, tak jí právě tento klacík pomohl vybudovat základ pro pevné hnízdo, do kterého může naklást vajíčka a přivést mladé.
Uvědomil jsem si, že právě proto k nám do života přichází těžkosti, aby vyzkoušely naši schopnost vnímat život jako věčný. Je na nás, zda nám zůstane na konci života jen pomyslná hromádka větviček a stébel trav a chvojí, nebo zda se z větviček – našich největších životních zkoušek – stanou opory, ta nosná kostra našeho duchovního hnízda, a potom každá další zkouška, která bude pro nás další zkušeností, bude jako další stéblo trávy, které vpleteme do tohoto základu, a ony zpevní naše duchovní hnízdo, které máme tady během našeho života vytvořit, aby nám sloužilo na celou věčnost.
Co se musí stát, aby se zkušenosti, které nám připadají nejtěžší, staly tou oporou pro naši celou věčnost?
Zázraky ani zjevení anděla Božího to není. Můžeme číst v písmech, že to Lamanovi ani Lemuelovi nepomohlo.
- Stalo se vám ale někdy, kdy už jste nevěděli kudy kam, byli jste nešťastní nebo zklamaní, opuštění, že jste se sklonili v modlitbě a po chvíli zmatených myšlenek jste najednou ve svém srdci pocítili změnu a byli jste schopni říci: „Otče, můj život je ve Tvých rukou, Tvá vůle se staň?“ Vzpomínáte si na ten klid, co vás potom zaplavil?
- Vzpomínáte si na chvíle, kdy jste pocítili vděčnost za všechno, co máte, za požehnání, za dostatek, za své blízké, za svůj život s takovou mocí, že jste měli oči plné slz vděčnosti?
- Vzpomínáte si na pocit, který jste měli, kdy jste udělali něco pro druhé zrovna v okamžiku, kdy jste měli sami nejvíc naspěch? Vzpomínáte si na tu radost, která vám naplnila vaši mysl a srdce? Vzpomínáte si na tu změnu, kterou jste ve svém srdci cítili?
To byly chvíle, kdy jste pocítili pravdivost toho, co je dnešním mottem:
„… přebývám s tím, jenž je zkroušeného a pokorného ducha …“ (Izaiáš 57:15)
To byly okamžiky, kdy jste skrze Ducha Svatého pocítili blízkost Boží, která způsobila tu změnu, kdy se z překážky stala opora pro náš život.
„Covid a rakovina, pochyby a zklamání, finanční těžkosti a rodinné zkoušky. Kdy budou tato břemena odňata? Odpověď zní „brzy“. A není na nás, zda to bude za kratší dobu nebo delší, ale skrze milost Boží se k těm, kteří se pevně drží evangelia Ježíše Krista, požehnání dostaví. Toto bylo vyřešeno již dávno – v jedné velmi soukromé zahradě a na jednom velmi veřejném pahorku v Jeruzalémě.“ [1]
Jak budou naše břemena odňata?
V písmech čteme, že Ježíš Kristus dělal zázraky a skutečně odňal některá břemena trpícím lidem. Bylo to proto, aby v Něho lidé uvěřili. Stává se to i dnes, ale Pán většinou nezruší naše těžkosti. Pokud by nám Pán odebral všechny naše klacíky a větvičky, se kterými se namáháme, z čeho by bylo naše duchovní hnízdo postaveno? Tím by nás připravil o vybudování té kostry našeho duchovního hnízda.
On nám neodebere těžkosti, ale pomůže změnit naši schopnost je nést a stav srdce jim rozumět.
Příklad Almova lidu, kteří byli v područí Amulona, jednoho z knězích Noémových, kteří je trápili těžkou prací, která pro ně nebyla snesitelná.
Obrátili se na Boha a vylili mu své srdce. „A nyní, stalo se, že břemena, jež byla vložena na Almu a jeho bratří, byla učiněna lehkými; ano, Pán je posílil, takže snášeli svá břemena lehce a podrobovali se radostně a s trpělivostí veškeré vůli Páně.“ (Mosiáš 24:15)
Toto se ale neděje jen v písmech. Děje se to i u nás doma.
Rád bych se s vámi podělil od dva příklady se souhlasem těch, kterých se to týká.
V prvním případě jsem před třemi lety měl smutnou zkušenost, kdy jsme museli v kůlu konat Radu posuzující členství (dříve disciplinární radu) kvůli bratrovi, který vážným způsobem porušoval Boží přikázání. Bylo to pro mě smutné, protože jsem cítil, jak Bohu na něm záleží, ale on byl odhodlaný žít jiným způsobem.
Tento smutek se ale změnil v radost a bylo pro mě úžasné a pociťoval jsem velkou vděčnost, když jsem pak v průběhu dalších let viděl tohoto bratra se měnit. Viděl jsem, že jeho srdce se dotknul Duch Svatý, viděl jsem jeho pokrok v pokání a jeho touhu žít podle Božích přikázání, touhu sloužit jako nositel kněžství. Před dvěma týdny, kdy jsem opět konali Radu posuzující členství, jsem viděl v jeho očích slzy radosti pocházející z pokání a z toho, že cítil, že je mu Pánem odpuštěno a že může znovu sloužit jako nositel kněžství.
Druhý příklad se týká aktuální nemoci, která nás trápí. V prosinci a lednu jsme se spolu s dalšími bratry a sestrami z Uherského Hradiště modlili za tři sestry, které v té době ve sboru Uherské Hradiště onemocněly nemocí covid-19. Jedna z nich, Maruška Jordánová, skončila v nemocnici a byla v komplikované zdravotní situaci. O dva měsíce později mi mimo jiné napsala: „Korona virus nebo
‚korouš‘, jak mu důvěrně říkám, mně přinesl i to dobré...poznání a pochopení některých věcí, vystříbřily se některé situace a na rozdíl od ostatních, se mi v době mojí nemoci zostřil čich i chuť! V nemocnici jsem měla neskutečnou péči a leden bude zapsán v mém srdci jako nejlepší! Manžel o mě a o celou domácnost pečoval jak nikdy v životě, vůbec jsem ho nepoznávala a já jsem se (bez nadsázky) cítila jak v nebi.“
Viděl jsem v obou těchto příkladech, že to těžké břímě hříchu nebo nemoci se stalo lehkým, jeho tíha byla odňata skrze milosrdenství Boží, ať už skrze pokání a změnu srdce nebo skrze žijící anděly kolem nás.
Již dříve jsem mluvil o tom, že můj začátek vnímání vůbec něčeho duchovního a později vstup do Církve je spojený s nemocí, která způsobila, že jsem musel přestat sportovat, na čemž byl stavěn můj celý tehdejší život. Tenkrát to pro mě bylo mou životní katastrofou. Dnes to vidím jako největší požehnání mého života, jako správně načasovanou výhybku na mé trati, kterou mě Bůh nasměroval tak, abych mohl poznat pokání, změnu srdce a to, že Bůh je. Stalo se to tím nejlepším základem, nosnou kostrou mého duchovního hnízda.
Vrátím se ještě jednou k příběhu Almova lidu. Víme, že jim Bůh ulehčil jejich břemena.
Z písem ale také víme proč. „A stalo se, že k nim přišel v jejich strastech hlas Páně řka: Pozdvihněte hlavu svou a buďte dobré mysli, neboť já vím o smlouvě, kterou jste se mnou učinili; a já učiním smlouvu s lidem svým a vysvobodím ho z poroby.“ (Mosiáš 24:13)
Pán ví o naší smlouvě – naší smlouvě křtu, naší chrámové smlouvě – a ujišťuji vás, že pokud budeme žít podle těchto smluv, Bůh bude s námi v době našich nemocí a zkoušek stejně jako s lidem Almovým.
Potom se stane to, že tyto naše zkoušky se postupně stanou lehčími, snesitelnými a nakonec pominou zcela.
Jak rozumíte smlouvě s Bohem? On na ni pamatuje. Pamatujeme na ni také my, v našem každodenním životě? Žijeme ve standardu těchto našich smluv?
Pán to zjevil také Josephu Smithovi a Sidneymu Rigdonovi: „Zachovávejte všechna přikázání a smlouvy, jimiž jste vázáni; a já způsobím, aby se nebesa zachvěla pro dobro vaše, a Satan se bude třásti a Sion se bude na pahorcích (v České republice) radovati a vzkvétati.“ (NaS 35:24; přidáno)
Svědčím vám, že toto je skutečně Pánova Církev. Vede ji Ježíš Kristus a On nad ní bdí. Dbá o každého z nás. Svědčím vám, že Ježíš Kristus je náš Spasitel a žije, On byl vzkříšen.
Ve jménu Ježíše Krista.
Amen.
[1] Jeffrey R. Holland, „Čekání na Pána“, Liahona, listopad 2020