Příběh Církve Ježíše Krista v Česku je příběhem tichých začátků, přerušení a obnoveného růstu. Může se zdát překvapivé, že globální křesťanská víra má zde své kořeny sahající více než sto let do minulosti. Pro mnohé tato historie odráží známá témata – otázky smyslu života, úlohu víry a hledání významu v měnícím se světě.
Počátky Církve v českých zemích a znovuzřízení evangelia
První misionářské snahy v českých zemích
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů byla zorganizována ve Spojených státech v roce 1830 a brzy poté se začala rozšiřovat do střední Evropy. V únoru 1884 dorazil do českých zemí první známý misionář Církve.
Thomas Biesinger, Rakušan sloužící v Německo-rakouské misii, cestoval z Vídně do Prahy, aby kázal poselství znovuzřízené Církve Ježíše Krista. Jeho misionářské úsilí však netrvalo dlouho. Kvůli svému kázání byl zatčen, uvězněn a nakonec v červnu vyhoštěn ze země. Ještě před odchodem z Prahy však pokřtil prvního známého člena Církve v této zemi, Antonína Justa, obchodníka s kožešinami, který byl jeho žalobcem při soudním procesu (Památník československé misie).
Omezený růst a rozptýlené kontakty
Po Biesingerově vyhoštění v roce 1884 docházelo koncem 19. století k občasným kontaktům a příležitostným snahám, avšak bez trvalé přítomnosti misionářů v českých zemích. Přesto se někteří Češi setkávali s učením Církve již na konci 19. a začátku 20. století, často díky migraci a studiu v zahraničí.
Politické změny a významné události, jako byla první světová válka (1914–1918) a rozpad Rakousko-Uherska (1918), narušily život v oblasti a ztížily dlouhodobou kontinuitu Církve. V důsledku toho zůstávala přítomnost Církve v českých zemích na počátku 20. století malá a přerušovaná.
Rodina drží víru při životě
Během tohoto období se někteří jednotlivci i nadále setkávali s učením Církve díky migraci a studiu v zahraničí. Františka Veselá Brodilová a její dvě dcery vstoupily do Církve během dočasného pobytu ve Vídni. V roce 1918 se vrátily do Prahy (manžel Františky krátce poté zemřel), kde byly jedinými známými členy Církve. („Praying a Mission into Existence: Frantiska ‚Mamousek‘ Vesela Brodilova“).
V roce 1929 na žádost Františky navštívil oblast starší John A. Widtsoe – vedoucí Církve narozený v Norsku, který emigroval do Spojených států a tehdy sloužil jako president Evropské misie. Starší Widtsoe založil Československou misii a jejím presidentem ustanovil Arthura Gaetha, Američana s českými kořeny, který sloužil v Německo-rakouské misii. (Ten se později vrátil do Evropy jako novinář, kde psal o poválečné diplomacii a Norimberském tribunálu pro válečné zločiny.)
Starší Widtsoe spolu s rodinou Brodilových a několika misionáři navštívil zalesněnou oblast poblíž hradu Karlštejn. Tam pronesl zasvěcovací modlitbu a vyjádřil naději, že znovuzřízené evangelium Ježíše Krista mezi českým lidem zapustí kořeny.
Ačkoli tyto snahy nevedly okamžitě k trvalému růstu, odrážely dlouhodobou vizi, která se začala naplňovat až o desetiletí později.
Náboženství v Československu za komunismu: omezení a vytrvalost (1948–1989)
Praktikování víry v utajení: křesťanská jóga
Stejně jako mnoho náboženských společenství byla i Církev Ježíše Krista v Česku hluboce ovlivněna politickými poměry 20. století.
Náboženské projevy byly omezeny během nacistické okupace (1939–1945) i komunistického režimu (1948–1989). Zahraniční misionáři nesměli do země a místní věřící nemohli svou víru veřejně praktikovat.
V tomto období:
- byla činnost Církve omezena nebo pozastavena,
- byl přístup k náboženským materiálům omezen,
- byly veřejné projevy víry potlačovány a mohly mít vážné následky, včetně sledování státními orgány, omezení kariérních či studijních možností a někdy i výslechů nebo uvěznění.
Navzdory těmto omezením si někteří jednotlivci tiše udržovali své přesvědčení a praktikovali svou víru diskrétně.
Neformální prostředí, obvykle v domácnostech členů, poskytovalo prostor, kde lidé mohli otevřeněji hovořit o dobrých morálních hodnotách, smyslu života a víře. Často se tiše zpívaly náboženské písně a obřady, jako je křest, probíhaly v noci v jezerech a řekách.
V roce 1949 byl zatčen Otakar Vojkůvka, obrácený člen a president odbočky v Brně, a jeho podnik byl zabaven. On i jeho nevlastní dcera Valeria Kudelová, přestože byli pod neustálým dohledem, začali organizovat kurzy křesťanské jógy, kde propojovali fyzické cvičení s diskuzemi ohledně morálních hodnot a s duchovními zamyšleními. V době, kdy byl náboženský život oficiálně téměř znemožněn, stala se tato setkávání vitálním prostorem pro vytváření kontaktů a pro víru. Otakar a Valeria byli mnohými lidmi vnímáni jako někdo, kdo pomáhal uchovávat křehkou komunitu věřících, která by jinak zanikla. („Christian Yoga“).
„Pak zasáhl Pán“
V roce 1975 Církev zorganizovala Československý okrsek, jehož presidentem byl povolán Jiří Šnederfler. Přestože Církev nebyla oficiálně uznána, členové odvážně založili kongregace v Praze, Brně a Plzni, čímž posílili vazby jednak po celé zemi a jednak se zahraničními vedoucími Církve.
Tento růst měl však svou cenu. Za komunistické vlády byla náboženská činnost pečlivě sledována a ti, kdo ji vedli nebo se jí účastnili, riskovali kontroly a postihy. President Šnederfler a jeho manželka Olga obětovali velkou část svého pocitu osobního bezpečí, aby sloužili a podporovali spoluvěřící („We Never Felt Alone“).
V tomto období zemi opakovaně navštívil president Russell M. Nelson, tehdy člen Kvora Dvanácti apoštolů, a snažil se získat povolení pro veřejnou činnost Církve. Snahy o setkání se se státními úředníky se ukázaly jako obtížné. Vladimír Janko, vysoký státní úředník pro náboženské záležitosti, byl ochoten jednat pouze s rodilým Čechem.
President Nelson předložil tuto výzvu presidentu Šnederflerovi.
Ten řekl: „Udělám to. Je to pro Pána.“ (Jak je popsáno v knize „Insights from a Prophet’s Life: Russell M. Nelson“ od Sheri Dew.)
Přijetí tohoto úkolu znamenalo vystavit se přímé pozornosti státních orgánů. Jeho schůzky s úředníky ho vystavily zvýšenému dohledu – přesto pokračoval, ochoten obětovat osobní bezpečí, aby pomohl otevřít cestu Církvi.
Jak později president Nelson vzpomínal: „Pak zasáhl Pán.“
Náboženská svoboda po roce 1989: růst Církve Ježíše Krista v Česku
Sametová revoluce otevřela dveře náboženství v Česku
Pád komunismu a sametová revoluce v roce 1989 znamenaly rozhodující zlom pro náboženský život v celém Česku. S nově nabytými svobodami přišly i obnovené příležitosti pro náboženská společenství, včetně Církve Ježíše Krista.
Dne 24. dubna 1990 Církev obdržela zprávu, že oficiální právní uznání je bezprostředně na dosah. Později téhož dne president Nelson pronesl zasvěcovací modlitbu na stejném místě, kde se o šedesát let dříve vroucně modlil starší Widtsoe a prosil, aby tato země byla znovu otevřena pro kázání evangelia.
Dne 2. května přijelo do země šest amerických misionářů, čímž se po více než 40 letech obnovila misionářská práce. Byli to Brock Callister a Brad Terri, kteří přijeli z Portugalské misie Lisabon; Darrin Skousen a Damon Streetman z Portugalaské misie Porto; Brad Barlow a Troy Holtby z Rakouské misie Vídeň.
Pro mnoho Čechů bylo setkání s těmito misionáři prvním přímým kontaktem s Církví. Rozhovory často začínaly jednoduchými otázkami: „Jak mohu najít štěstí?“ „Jak mohu najít smysl ve svém životě?“ „Jak mohu mít naději?“ „Existuje Bůh?“ „Kdo je Ježíš Kristus?“
„Udělám to. Je to pro Pána.“
Jiří Šnederfler
Obnovení Církve v Česku
Toto období přineslo formální obnovení Církve v Česku. Mezi klíčové kroky patřilo:
- nalezení členů, kteří předtím působili v utajení;
- příchod dalších misionářů a vytvoření Československé misie Praha;
- překlad a distribuce náboženských materiálů.
Čeští členové začali zastávat vedoucí role, což bylo odrazem toho, že Církev klade důraz na místní vedení a respekt ke kultuře. Pravidelné bohoslužby, programy pro mládež a aktivity zaměřené na rodinu se staly součástí života kongregací a pomohly vytvořit stabilní společenství napříč generacemi.
Církev Ježíše Krista v České republice dnes: přesvědčení, členové a společenství
Život podle učení Ježíše Krista v Česku
Dnes je Církev Ježíše Krista v Česku stále aktivním křesťanským společenstvím. Mezi její členy patří jednotlivci i rodiny z různorodých prostředí – někteří věří po celý život, jiní víru objevili až později. Sjednocuje je společná víra, závazek k rodinnému životu a touha sloužit druhým.
Tento závazek následovat Ježíše Krista pomáhá vysvětlit oběti, které přinášely předchozí generace. Stejná motivace nadále utváří životy členů i dnes.
Kongregace jsou založeny po celé zemi a jsou vedeny místními členy. Přehled současné přítomnosti Církve v Česku naleznete na stránce Statistiky.
Růst mládeže, služba komunitě a rostoucí zájem o víru v Česku
V posledních letech je patrný výrazný nárůst zájmu a účasti. Programy pro mládež a mladé dospělé vzkvétají a vykazují silnou účast na týdenních aktivitách, projektech služby i vzdělávání zaměřeném na víru. Tyto programy pomáhají budovat novou generaci oddaných a propojených členů.
Kromě své náboženské činnosti se Církev v Česku aktivně zapojuje do humanitární a komunitní služby a spolupracuje s místními organizacemi na pomoci jednotlivcům i rodinám v nouzi. Nejnovější informace o humanitární pomoci v České republice a Evropě jsou uvedeny ve zprávě Caring Report.
Zahájení stavby prvního kůlového centra v Praze v roce 2024 signalizovalo odhodlání místních členů i obrácených soustředit svůj život na Ježíše Krista a sloužit svým komunitám. (Kůlové centrum je sborový dům, který slouží více kongregacím a poskytuje rozšířený prostor pro bohoslužbu, výuku a společenská setkávání.)
V roce 2025 vstoupilo do Církve v Česku více lidí než v kterémkoli roce za poslední desetiletí, přibližně dvojnásobek oproti předchozímu roku. Podobné trendy růstu jsou patrné i v několika sousedních evropských zemích (V Česku vstoupilo do Církve v roce 2025 nejvíce lidí za posledních deset let).
Význam tohoto příběhu není pouze historický, ale i osobní. Za každou etapou této historie stojí jednotlivci, kteří hledali smysl, nacházeli větší radost a budovali vztah s vyšší mocí.
Rostoucí společenství: budoucnost Církve Ježíše Krista v Česku
Příběh Církve Ježíše Krista v Česku se stále píše.
kongregací dnes najdou:
- Návštěvníci místních Týdenní bohoslužby zaměřené na Ježíše Krista.
- Příležitosti k diskusi a učení.
- Přívětivé prostředí pro otázky a zkoumání.
Pro ty, kteří mají zájem dozvědět se více, je přítomnost Církve v Česku míněna jako pozvání. Nabízí možnost promyšleně zkoumat křesťanství, klást otázky a zamýšlet se nad tím, jakou roli, pokud nějakou, může víra v životě člověka hrát.
A tak přítomnost Církve v Česku odráží jednoduchou, ale trvalou myšlenku: že víra v Boha a v Ježíše Krista může i v měnícím se světě stále nabízet směr, smysl a naději.
Zdroj: Většina historických informací je převzata z článku „Historie Církve v ČR – důležité milníky“ publikovaného na oficiálních českých stránkách Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
