Se 195 zeměmi na 7 kontinentech, s více než 7 000 různými jazyky a s 7,9 miliardami obyvatel žijeme v úžasně bohatém a rozmanitém světě. Na každé úrovni najdeme bezpočet tradic a kultur – napříč jednotlivými národy, a dokonce i v každé jednotlivé rodině. Je to opravdu zázrak. Oplýváme různorodostí, což je úžasné!
Společenská měřítka se čím dál více vzdalují od základních zásad evangelia Ježíše Krista, které známe a chápeme díky Znovuzřízení v těchto posledních dnech. Ale navzdory tomu odjakživa existuje neměnná, přetrvávající a neochvějná pravda, a to bez ohledu na to, zda je takto chápána či uznávána, která se nikdy nezmění. A ta nám říká, že každý muž, žena či dítě, kteří kdy žili, žijí nebo budou žít na této nádherné a rozmanité zemi, je dítětem Boha, našeho Nebeského Otce. A že jsme zde na zemi proto, abychom zakusili smrtelnost, z božského účelu, neboť „Bůh [řekl]: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho… I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.“ (Genesis 1:26–27.) A máme se stát takovými, jako je sám Bůh: „Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni.“ (Žalm 82:6.)
Prohlášení o rodině také říká: „Všechny lidské bytosti – muži a ženy – jsou stvořeny podle obrazu Božího. Každý je milovaný duchovní syn nebo milovaná duchovní dcera nebeských rodičů, a jako takový má každý božskou podstatu a určení.“ Je proto velkou výsadou, že můžeme tuto základní pravdu znát a rozumět jí. Jsem za to vděčný. Nepovažuji to za samozřejmost. V dětství jsem si kvůli určitým zkušenostem z té doby kladl otázky ohledně podstaty Boha: Kdo to je a jak vypadá? Navštěvoval jsem místní církve a kladl jsem tyto otázky jejich duchovním. Ptal jsem se jich na účel života a na to, proč jsme zde, když nás mají sužovat bolesti a zármutek. Nedařilo se mi dostat uspokojivou odpověď, která by mi připadala správná.
Existuje i další božská a neměnná pravda, a to ta, že Kristus, náš bratr a Spasitel, usmířil přestupky celého lidstva, každého jednotlivce, bez ohledu na jeho zemi původu, rasu či vyznání. Vzkříšení a nesmrtelnost je dar, který obdrží všechny Boží děti bez jakýchkoli podmínek. Je však nutné zaplatit určitou cenu, aby božská moc Usmíření mohla začít působit, aby mohlo proběhnout opravdové pokání a abychom se osvobodili od břemene hříchu. Sám Spasitel po svém příchodu na americký kontinent vysvětlil: „A nebudete mi již obětovati proléváním krve; ano, oběti vaše a zápalné oběti vaše skončí, neboť nebudu přijímati žádnou z obětí vašich a ze zápalných obětí vašich. A budete mi přinášeti jako oběť srdce zlomené a ducha zkroušeného. A kdo ke mně přijde se srdcem zlomeným a duchem zkroušeným, toho pokřtím ohněm a Duchem Svatým.“ (3. Nefi 9:19–20.) Alma, který na jeho slova navazuje, potvrzuje: „Tudíž, každý, kdo činí pokání a nezatvrzuje srdce své, bude míti nárok na milosrdenství skrze Jednorozeného Syna mého, na odpuštění hříchů svých; a tito vejdou v odpočinutí mé.“ (Alma 12:34.) A z učení Jákoba se ohledně těch, kteří nemají příležitost se učit, porozumět a získat svědectví o Kristu, se naštěstí dozvídáme toto: „Neboť usmíření uspokojuje požadavky jeho spravedlnosti pro všechny ty, kterým nebyl dán zákon, a tak jsou vysvobozeni… a jsou znovuzřízeni tomu Bohu, který jim dal dech a který je Svatý Izraelský.“ (2. Nefi 9:26.)
Ó, jak nádherný je tento dar pro celé lidstvo! Jsem za něj vděčný, neboť pravidelně zažívám radost toho, jemuž byly odpuštěny hříchy a stejnou měrou radost toho, kdo byl uzdraven.
Rozloučím se s vámi připomínkou výzvy, kterou každému z nás dává sám Spasitel: „Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Matouš 11:28–30.)