Duch Vánoc

Poselství územních vedoucích

Starší Patrick Boutoille, Francie
Územní sedmdesátník

Územní sedmdesátník

Není období Vánoc úžasné?

Zdá se, že se v srdci každý obměkčí a že v našem životě zaujímá důležitější místo laskavost. Je to doba, kdy věnujeme více času tomu, abychom vyjadřovali lásku své rodině, rodičům a přátelům.

Svět je obyčejně také naplněn ruchem kvůli shonu okolo dárků, dobrých večeří a různých pozvánek. A pokud si nedáme pozor, může se význam, který pro nás Vánoce mají, omezit pouze na toto.

Je třeba, abychom jako učedníci Krista hledali to, co představuje opravdového Ducha Vánoc.

Líbí se mi výzva presidenta Howarda W. Huntera¹:

„Přejete-li si najít opravdového ducha Vánoc a zakusit jeho nádheru, dovolte mi, abych vám navrhl toto: Najděte si ve shonu spojeném s příležitostí oslav letošních Vánoc čas na to, abyste obrátili své srdce k Bohu. Možná během poklidných hodin, na tichém místě a na kolenou – ať již sami, či se svými blízkými – vzdejte díky za to dobré, čeho se vám dostalo, a požádejte o to, aby ve vás mohl dlít Jeho duch, když budete upřímně usilovat o to, abyste Mu sloužili a dodržovali Jeho přikázání. Vezme vás za ruku a Jeho zaslíbení se naplní.“

Tato výzva nás má přimět k zamyšlení nad tím, jak si přejeme připravit se na konec tohoto roku.

Pamatuji si na Vánoce svého dětství. Byly prosté, naplněné štěstím a zaměřené na rodinu.

Rovněž si vzpomínám, jak moc se mě dotkly první Vánoce, které jsem strávil na misii v Anglii. Spolu s mým švédským společníkem, starším Nilssonem, jsme se rozhodli, že svůj večer zasvětíme konání dobra ve prospěch lidí kolem sebe. Během onoho Štědrého večera jsme navštívili jednoho člena v nemocnici, snažili jsme se potěšit smutné lidi na ulici a rozdávali jsme dárečky lidem, kterým se dostávalo jen málo pozornosti.

Když jsme zazvonili na zvonek a pak se schovali, abychom mohli pozorovat rozradostněné obličeje těch, kteří přišli otevřít dveře, naplňovalo nás to vděčností. Ten večer bylo chladno, ale naše srdce plálo…

Později jsme spolu s mou manželkou chtěli založit rodinnou vánoční tradici:

Na Štědrý den spolu s dětmi a s misionáři, pokud se mohou zúčastnit, rádi připravujeme sušenky, čokoládové bonbony a sladkosti. Zpíváme u toho vánoční koledy a pak si naplánujeme závěr dne. Potom jdeme a navštěvujeme členy a sousedy a zpíváme ony úžasné vánoční melodie s jejich dojemnými slovy a rozdáváme sladkosti.

Před několika lety jsme zašli k jedné známé mé ženy. Její zdravotní stav se nenapravitelně zhoršoval. Osobně jsem ji neznal, ale když jsme začali zpívat, uviděl jsem, jak se jí rozzářil obličej, a povšiml jsem si, že ji i v její značně obtížné situaci na několik chvil naplnila radost. Po tváři jí stékaly slzy vděčnosti.

Tyto posvátné okamžiky, které jsme s rodinou zažili, nám pomáhají pamatovat na slova Izaiáše:

„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“²

„Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“

„Kéž naplňujeme svět světlem Jeho lásky a uzdravující moci skrze své prosté skutky laskavosti, pravé lásky a soucitu.“³

Svědčím o tom, že Ježíš je Kristus a že je to Spasitel veškerého lidstva. Láska, kterou k nám chová, je nesmírná.

Modlím se o to, aby se každému z nás podařilo si v životě vše uspořádat a připravit tak, abychom mohli pociťovat pravého Ducha Vánoc.

1. Liahona, December 2015, Howard W. Hunter, 14. president Církve „The Real Christmas“
2. Izaiáš 9:6
3. Liahona, December 2014, Dieter F. Uchtdorf, druhý rádce v Prvním předsednictvu „Fill the world with the love of Christ“