Svobodná vůle, svoboda jednání či rozhodování, pod těmito názvy známe jeden z největších darů, které Bůh udělil člověku. Tento dar nám byl dán proto, abychom „jednali sami za sebe a aby nebylo jednáno za [nás].” (2. Nefi 2:26)
Průvodce k písmům definuje svobodu jednání jako „schopnost a výsadu, kterou Bůh dává lidem, aby si volili dobro nebo zlo; a aby jednali sami za sebe.“
Blíží se výročí Sametové revoluce – boje za svobodu a demokracii. Svoboda je pojem známý každému člověku, studenti za ni neváhali v roce 1989 bojovat. Zajímalo mě, co si o svobodné vůli myslí lidé mimo Církev.
Proto jsem se zeptala dvou dívek, které nejsou členkami Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jak slovní spojení svobodná vůle chápou ony.
Věra pracuje jako programátorka a z náboženského hlediska je bez vyznání. Podle ní by mělo obecně platit, že moje svoboda / svobodná vůle končí tam, kde začíná svoboda jiného. Svobodnou vůli má každý, respektive měl by mít každý. Nemají ji otroci, zneužívaní atp.
Dále pokračuje: „Pro mě osobně je svobodná vůle to, že svobodně vstanu, svobodně se rozhodnu, co ten den budu dělat, svobodně rozhodnu o tom, co říkám… Mám svobodnou vůli vybrat si partnera, školu, práci,...“
Lída vyrůstala jako katolička a dodnes žije podle tohoto učení. Odpověděla: „Těžká otázka... Asi že se můžu sama rozhodnout, aniž by mě něco nutilo k jedné nebo druhé možnosti, že za svoje rozhodnutí sama nesu zodpovědnost.“
Věrka dodala pár příkladů, jak svobodná vůle může ublížit druhému, když je nenecháme zvolit si odpověď ne a budeme je násilím nutit, aby něco udělali. Příkladem může být zloděj, který nás násilím připraví o peněženku a další cennosti. Tak mě napadlo, zda to jde i opačným způsobem a můžeme na základě své svobodné vůle společnost zlepšit? Obě dívky se shodly, že to rozhodně možné je a hned přidaly pár způsobů, jak na tom pracují ony samy.
Lída zpívá v církevním sboru a sloužila jako knihovnice. Vliv na druhé má i při svém povolání učitelky na víceletém gymnáziu. Říká: „Myslím, že to je naším úkolem – dělat ze světa lepší místo. A tím světem myslím primárně svět okolo nás, kde žijeme.“
S Věrkou se shodly, že dobrovolnická činnost je pěkným projevem svobodné vůle ku prospěchu lidstva, třeba chodit nalévat polévku bezdomovcům.
„Nedělám toho moc, ale něco dělám,“ říká Věrka. „Například teď o víkendu jsem byla pomoct kamarádce se stěhováním. Byla za to moc ráda. Samotným by jim to trvalo mnohem déle a ještě by se u toho daleko víc nadřeli nebo jsem pomohla přesvědčit feťáka, aby se na to vykašlal a stal se lepším pro společnost a pro rodinu… Moji rodiče vedli Sokol a turistický kroužek, taky krásný projev svobodné vůle, který pomáhal vylepšovat společnost – děti ze sociálně slabších rodin měly možnost se socializovat a dělat aktivity, na které by za jiných okolností jejich rodiny neměly finance ani nápady.“
„Nevzpomínám si, že bych někdy měla nějaký extra zážitek, že bych viděla nějaké super velké výsledky,“ zamyslela se Lída, „jsou to takové drobnosti.“ Ale právě ty drobnosti osvětlují život nám i lidem kolem nás. Jak řekl Thomas Carlyle: „Staňte se čestným člověkem a můžete si být jisti, že je už na světě o jednoho darebáka méně.“ A už tím jsme vylepšili společnost.
„Mám z toho dobrý pocit, když dělám něco, díky čemu je svět o malinko lepší,“ zakončuje to Lída.
A já rozhodně děkuji oběma dívkám za to, že využily svou svobodnou vůli k tomu, aby se se mnou podělily o svoje myšlenky, zážitky a příběhy, protože bez jejich ochoty by tento článek nemohl vzniknout.