Milé sestry, milí bratří, přátelé,
jsem rád, že se můžeme scházet v této zvláštní době tímto originálním a důmyslným způsobem.
Jsme svědky výjimečných událostí. Poté co byl prorokem zaveden princip v domovech soustředěné výuky evangelia a systém pastýřské služby a poté co technologický pokrok umožnil prudký rozvoj počítačové a komunikační techniky, přišla událost, která paralyzovala celý svět. A to na celkem dlouhou dobu.
Co by se stalo, kdyby tato pandemie přišla třeba před 20 nebo více lety. Jak by Církev a misionářská práce fungovala? Byli jsme připravováni, byly nám dány prostředky, principy a způsoby, které nejenže nezastavily Pánovo dílo, ale naopak jej urychlují.
Tématem letošní jarní kůlové konference je “Čas na změnu srdce”. Pod dojmem zrychlujícího se času a potřeby vykonat spoustu práce bych doplnil, že je také čas na změnu našich sil, svalů, schopností a odhodlání.
Všimli jste si, o čem mluvil prorok na nedávné generální konferenci?
President Russell M. Nelson řekl: „Také nyní lépe rozumím tomu, co měl Pán na mysli, když řekl: ‚Vizte, urychlím dílo své v čase jeho.‘“ [1] (NaS 88:73)
To uspíšení vidíme v mnoha ohledech. Já osobně to vidím třeba v počtu chrámů. President Russell M. Nelson před několika dny oznámil stavbu dvaceti nových chrámů.
Když jsem byl pokřtěn bylo po světě 44 fungujících chrámů. Nedávno mně Gád Vojkůvka připomněl, že když on byl pokřtěn, bylo po celém světě 7 fungujících chrámů. Pamatuji si, že to byly doby, kdy někteří členové praktikovali něco, co se nazývalo chrámovou turistikou – cestovali po celém světě s cílem navštívit všechny otevřené chrámy.
V současné době to již není v lidských silách. K dnešnímu dni máme po celém světě zasvěceno 168 chrámů, 35 se rekonstruuje a 48 chrámů je oznámeno – je oznámena jejich výstavba.
Kdyby se již nikdy výstavba žádného nového chrámu v budoucnu neoznámila, budeme mít během několika let k dispozici 251 chrámů. Což je téměř nepředstavitelné číslo.
Včera na večerním zasedání vznesl president Hanzal otázku. Poté co byl oznámen plán výstavby chrámu v Budapešti a před několika dny ve Vídni – a co my? A co Česká republika? Myslím, že na tom musíme ještě společně pracovat a odvést kus pořádné práce na vinici Páně v naší zemi. Ale vím jedno. Byl jsem osobně přítomen několika návštěvám apoštolů Páně v naší zemi, z toho minimálně dva předpověděli, že u nás bude stát chrám. A já věřím, že apoštolové jsou zjevovatelé a že to, co řeknou, má reálný základ. To znamená, že to minimální číslo počtu chrámů bude 252.
Co tímto velkým počtem Církev ukazuje? Že umíme stavět velké krásné budovy? Že je pro nás důležitá okázalost? Nebo se chlubíme tím, že věrnost členů v dodržování zákona desátku je obrovská?
Ne, primárně je to odrazem poslušnosti přikázání a potřeby zvýšeného úsilí pro přípravu země pro druhý příchod Ježíše Krista a zajištění spásných obřadů pro žijící a zesnulé.
Možná si můžeme říci: to zvládneme – nyní je po světě 16,5 milionů členů. Za pár let bude 20, poté 50 a 100 milionů a pak to bude hračka. Když se ale podíváme do písem, zjistíme, že to tak asi nebude, že to nenastane. Že nás asi nikdy nebude dost, abychom požadovanou práci zvládli bez zvýšeného úsilí.
Nefi měl vidění, ve kterém zřel naši dobu. Možná viděl, jak se dnes scházíme na kůlové konferenci, a pak si sedl a napsal: „A stalo se, že jsem spatřil církev Beránka Božího, a bylo jich málo pro zlovolnost a ohavnosti smilnice, jež seděla na mnohých vodách; nicméně spatřil jsem, že církev Beránkova, což byli svatí Boží, byla také po celé tváři země; a jejich panství na tváři země byla malá, pro zlovolnost oné veliké smilnice, kterou jsem viděl.“ (1. Nefi 14:12)
Takže můžeme předpokládat, že panství církve na tváři země nebudou moc veliká. Že počet členů Pánovy Církve bude stále jen omezený a vůči světové populaci nevelký.
Jinde v písmech Kristus řekl:
13 Vstupujte těsnou branou; neboť prostorná je brána a široká je cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kteří tudy vcházejí;
14 Protože těsná je brána a úzká je cesta, která vede k životu, a málo je těch, kteří ji nalézají. (3. Nefi 14:13–14 nebo také Matouš 7:13–14)
K životu vede úzká cesta, která začíná těsnou branou. Málo je těch, kteří ji nalézají. Nepolevující misionářská práce členů může ukazovat tuto cestu, může přivádět hledající k této bráně, ale je již pouze na jejich svobodné volbě, zda se rozhodnou po této úzké cestě kráčet.
To zapsal Josef F. Smith ve vidění v roce 1918: „A přece, nehledě na jeho mocná díla a zázraky a prohlášení pravdy s velikou mocí a pravomocí, bylo jen málo těch, kdož poslouchali jeho hlas a radovali se z jeho přítomnosti a přijali spasení z jeho rukou.“ (NaS 138:26)
Tak zde vidíme, že i když se dostane pravda ke všem lidem, a to s mocí a pravomocí – stále bude asi většina, která nebude poslouchat Jeho hlas, radovat se z Jeho přítomnosti, natož aby přijala spasení z rukou Jeho.
O této situaci na zemi vypráví jeden, možná známý příběh, o dvou zrcadlech:
Jednou si Satan vymyslel hru, aby se pobavil. Vytvořil ďábelské zrcadlo, které mělo kouzelnou moc: Co bylo krásné a dobré, to se v něm zdálo ubohé a k ničemu, zatímco to, co bylo zlé a špatné, se zveličilo a ukázalo se do nejmenších podrobností.
Satan se se svým strašným zrcadlem vydal na cestu do všech končin světa. A všichni, kdo se do zrcadla podívali, zachvěli se. Každá věc se v něm jevila znetvořená a všechno bylo ošklivé. Zlomyslník se tím velmi bavil. Čím byly věci odpornější, tím víc se mu líbily. Jednoho dne ho pohled do zrcadla tak uchvátil, že se začal nezřízeně chechtat. Zrcadlo mu v tu chvíli vyklouzlo z rukou a roztříštilo se na miliony kousků.
Mohutný vichr, který se rozpoutal, roznesl kousky zrcadla do celého světa. Některé kousíčky byly menší než zrnka písku a spadly do očí mnoha lidem. Tito lidé začali vidět všechno zkresleně – všímali si jen toho, co bylo špatné, a všude viděli jen zlo.
Z dalších kousků byla vyrobena skla do brýlí. Lidé, kteří nosili takové brýle, už neuměli rozeznat, co je správné, ani neměli schopnost spravedlivě soudit. Nepotkali jste náhodou takové lidi? Některé kousky zrcadla byly použity do okenních skel. Ti, kteří se dívali okny s těmito skly, viděli jen nesympatické sousedy, kteří podle nich trávili čas vymýšlením špatností.
Když se Bůh dozvěděl, co se stalo, zesmutněl. Rozhodl se, že lidem pomůže. Řekl: „Pošlu na svět svého Syna. On je můj obraz, moje zrcadlo. Bude ukazovat mou dobrotu, mou spravedlnost, mou lásku. Ukáže člověka takového, jakého jsem chtěl a zamýšlel stvořit.'
Ježíš tedy přišel jako zrcadlo pro lidi. Kdo na Něho pohlédl, spatřil dobrotu a krásu, učil, jak se zbavovat sobectví a lži, jak žít spravedlivě a nikým nepohrdat. Nemocní nacházeli znovu odvahu k životu, zoufalí se posilovali novou nadějí.
Ježíš těšil zarmoucené a pomáhal lidem přemoci strach ze smrti. Mnoho lidí si zamilovalo Boží zrcadlo a následovalo Ježíše Krista. Dokázal v nich rozžehnout touhu po dobru.
Byli ale také jiní, které zlo přemohlo. Ti si přáli Boží zrcadlo rozbít. A tak byl Ježíš zavražděn. Ale vzápětí se zvedla nová vichřice: Duch svatý. Zvedl miliony kousků Božího zrcadla a rozvál je po celém světě. Komu padl do oka malinký kousek tohoto zrcadla, začal vidět svět a lidi tak jako Kristus. V očích se mu ukazovaly především věci dobré a krásné, spravedlnost a ušlechtilost, radost a naděje. A co bylo špatné a nespravedlivé, to mu připadalo, že je možné změnit a upravit.
Sestry a bratří, vím, že vy všichni, kteří jste dnes připojení, jste těmi, kterým padl tento malý kousek Božího zrcadla do oka. Jste těmi, kteří vidí věci dobré a krásné. A to, co je nespravedlivé a špatné vidíte jako to, co je možné změnit.
Co můžeme dát Tomu, který zaplatil tak nepředstavitelnou hodnotu za naše hříchy?
Můžeme dát naše peníze? Můžeme mu dát naše majetky? Můžeme mu dát naše postavení? Ne, to vše jsme dostali my od Něj. On to nepotřebuje. A ani to vlastně není naše.
Jediné, co je opravdu jen naše a nikoho jiného, je naše vůle a naše srdce. To jediné Mu můžeme dát. To jediné je naše. Můžeme Mu dát změnu našeho srdce – změnu myšlení, návyků, směru, kterým se v našich životech ubíráme.
Tato změna nepřináší primárně užitek Pánu, ale nám samotným.
Když lidé vyslechli slova krále Beniamina, volali, že se jejich srdce změnilo: „Díky Duchu Pána Všemocného, který v nás.....způsobil mocnou změnu....již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro.“ (Mosiáš 5:2)
V písmech se nepíše, že se stali okamžitě dokonalými, ale spíše, že jejich touha se změnit je podnítila k činu …
Jinými slovy, nemusíme se bát, či být zoufalí, když to nejde hned a rychle, jak bychom očekávali. Změna srdce může být celoživotní proces. Tady jde o okamžitou změnu nastavení našeho myšlení, našeho postoje – že je to možné, že po tom toužíme a zbytek nechat na Pána, protože On nám dá sílu provádět trvalé změny.
Jak to tedy uskutečnit? Jaké jsou praktické kroky?
Můžeme je najít kde jinde než v písmech. Můžeme najít postup a přímo návod třeba ve slovech Jákoba, bratra Nefiova, která mu řekl Pán skrze slova Izaiáše.
Najdeme je ve 2. Nefi:
8:1,7 poslouchejte mne
Naslouchat hlasu Páně je prvním stupněm, abychom věděli, co je Jeho záměrem a co On chce, abychom ve svých životech učinili.
9:3 abyste se mohli radovati a pozdvihnout hlavu
Radost je přirozený a cílový stav lidské mysli. Můžeme ji dosáhnout jedině tehdy, když budeme v souladu s Pánovou vůlí.
10:23 rozveselte srdce svoje a pamatujte, že jste svobodni
Někdy jsme v zajetí svých špatných myšlenkových schémat a stereotypů, které nás v sestupné spirále vedou ke smutku, někdy dokonce k zoufalství a depresi. Máme ale pomyslet na to, že jsme svobodni skrze pravdu, kterou jsme poznali, a to musí vést k tomu, že rozveselíme srdce svoje.
12:5 pojďme a kráčejme ve světle Páně
Pokud budeme kráčet ve světle, temnota nás nemůže zasáhnout. Nic temného a zničujícího nebude mít nad námi moc.
17:4 neboj se a srdce tvé ať neumdlévá
Zbavit se strachu je prvním krokem k posílení víry. Srdce, které neumdlévá, je srdce stále bijící díky lásce Kristově, ale také díky tomu, že lásku rozdává.
A Zenos to završuje prohlášením: „A vpravdě toto vše můžete učiniti, chcete-li.“ (Alma 33:23)
Sestry a bratří, stačí chtít. Stačí chtít, aby naše srdce prošla změnou. Aby se plně obrátila ke Kristu a byla ozářena nekonečnou láskou a jasem.
Toto je Pánova Církev. Evangelium v jeho plnosti nás může vést ke změně srdce, vede nás k plnosti radosti. Nehledě na to, co se děje kolem nás a ve světě. Nemusíme se bát. Prorok Církve, president Russell M. Nelson několikrát prohlásil, že je před námi skvělá budoucnost.
President Hinckley říkal něco podobného: „Mějte víru, buďte šťastní, nenechte se odradit, dobře to dopadne.“ (Učení presidentů Církve – Hinckley, str. 67).
Já vím, že tato slova jsou pravdivá. Ve jménu Ježíše Krista, amen.
[1] Russell M. Nelson, „Vítejte na konferenci“, Generální konference, duben 2021