Na přelomu října a listopadu si celá řada lidí po celém světě připomíná své zesnulé blízké. Ať už tento den nazýváme jakkoli, je to doba, kdy vzpomínáme na své rodiče, prarodiče, tety, strýce, sourozence a někdy bohužel i děti. Mnozí z nás objíždějí hřbitovy, aby přinesli květinu nebo věnec na hrob své rodiny či zapálili svíčku, a někteří z nás to spojí s návštěvou své blízké i vzdálené rodiny. Společně si pak připomínáme okamžiky, které jsme spolu s našimi milovanými trávili, nebo posloucháme příběhy o našich předcích, kteří zesnuli dříve, než jsme je mohli poznat. Někdy to bývají chvíle nostalgie a pro mnohé je toto období těžké a smutné, protože ztráta blízké osoby stále ještě bolí.
Já si v těchto dnech občas zastesknu po svých prarodičích a nechápavě kroutím hlavou, že už je tomu tak dlouho ode dne, kdy jsem je viděla naposledy. Čím déle to je, tím více se vzpomínky zahalují do mlhy, ale přesto existují okamžiky, které se mi vryly do srdce tak, že na ně nikdy nezapomenu. Chuť babiččiny svíčkové, vůně kokosek, které jsem o Vánocích vyjedla jako první, a chvíle, kdy jsme hráli vlastnoručně vyrobené pexeso, ve mně navždy zůstanou. Dědeček měl moc rád, když jsme si, jeho vnoučata, připravili na Vánoce vystoupení, na kterém jsme zpívali a hráli na hudební nástroje. Byly to krásné chvíle.
Ztratit blízkou osobu není nikdy jednoduché, a proto jsem vděčná za znalost nauk Ježíše Krista, které mě posilují. Jsem vděčná za znalost plánu spasení, který Pán připravil pro každého z nás. Znalost, že život nezačíná narozením a nekončí smrtí. Znalost, že jsme věčnými bytostmi, které existovaly před narozením a jejichž existence je věčná. Země je zastávkou na našem putování, kde se učíme, rosteme, zažíváme chvíle radosti i smutku, a kterou opouštíme, abychom se vydali zpět do přítomnosti těch, kteří nás na tomto putování předešli a pozemskou cestu ukončili před námi, a do přítomnosti našeho Nebeského Otce.
Často na své prarodiče myslím, v tomto čase ještě více. Chybí mi. Ale znalost Pánova dokonalého plánu mi dodává útěchu, klid a naději. Vím, že rodiny jsou věčné. Vím, že vztahy zpečetěné mocí Boží mají moc překonat účinky fyzické smrti. Vím, že babička s dědečkem tam někde čekají a vím, že se jednou znovu shledáme. A až to nastane, bude to shledání věčné. Ve jménu Ježíše Krista, amen.