Před čtyřmi lety jsem v době, kdy mi zemřel tatínek, prožívala jedno z nejtěžších období v životě. Velmi jasně si vybavuji pocit bezmoci, šoku a hrůzy, který zaplavil mou mysl i srdce v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že tatínek už tu s námi nebude.
Náhle jsem začala pochybovat o všem, o čem jsem se domnívala, že vím o plánu spasení. Tatínek nebyl členem Církve, a tak jsem začala přemítat o tom, zda život končí smrtí, nebo zda spolu rodiny mohou být na věky. Mnohokrát jsem poklekla a modlila se o útěchu a o odpovědi na své upřímné otázky. Tyto odpovědi jsem hledala v Knize Mormonově a v učení proroků. Pátrání to bylo dlouhé a krásné. Den za dnem jsem pociťovala, jak se v srdci o trochu více uklidňuji. Pociťovala jsem přítomnost Spasitele, jak je mi nablízku, objímá mě, podporuje a kráčí se mnou. Pociťovala jsem, jak se mi srdce plní nadějí a vírou. Po této zkušenosti jsem si byla jista, že to, čemu věřím, je pravda!
Vím, že Ježíš Kristus je nám nablízku, aby nám naslouchal a poskytl nám útěchu. Je nám k dispozici neustále, ale v době, kdy čelíme obtížím či zármutku, můžeme pociťovat Jeho blízkost výjimečným způsobem, pokud Mu otevřeme své srdce. Rovněž jsem se naučila mít ráda svou rodinu a dávat jí to najevo. Vím, že díky víře a upřímnému srdci můžeme pociťovat, jak Kristus, Kníže pokoje, uzdravuje a obměkčuje naše ztrápené srdce.
'Když na nás přijdou bolestivé zkoušky, je na čase, abychom prohloubili svou víru v Boha, abychom pilně pracovali a abychom sloužili druhým. On potom uzdraví naše zlomené srdce. Udělí nám osobní pokoj a útěchu. Tyto velké dary nebudou zničeny, dokonce ani smrtí.'
Russell M. Nelson, 'Ježíš Kristus - Mistr Léčitel'