Milí přátelé,
je radostné kráčet s vámi a s Pánem – společně po cestě učednictví.
Když Ježíš navštívil Nefity, pronesl kázání podobné Kázání na hoře a přitom zdůraznil, že to, co souviselo s dávnou dobou a co bylo pod zákonem, se v Něm naplnilo.[1]. .Pánova slova pronesená před více než 2 000 lety, že staré věci pominuly a všechny věci jsou nové, [2] nás oslovují i dnes. Byl dán vyšší „zákon“, Pán učil svatějšímu způsobu života.
Když byl Ježíš na zemi, učil tím, že ulehčoval břemena a pomáhal potřebným. Někteří si možná myslí, že naše náboženské přesvědčení omezuje naši svobodu jednání a možnosti, ale všichni zakoušíme, že čistá pravda a nauka dané Pánem nás osvobozují a poskytují nám v rozbouřeném světě božské vedení, úlevu a bezpečí.
Ježíšovo učení se lišilo od učení farizeů, obzvláště v tom, jak světit den sabatu. Farizeové se snažili vypadat spravedlivě, ale jejich motivy byly nečisté. Ježíš učil, že konat dobro a pomáhat lidem je důležitější než se řídit přísnými výklady zákona. Využíval uzdravující zázraky jako příležitosti k tomu, aby učil o pravém významu sabatu a o důležitosti soucitu a lásky.
Když Ježíš řekl, že „sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu“, [3] měl na mysli, že den sabatu je drahocenný dar od Boha, který nám poskytuje odpočinek od těžkostí a výzev všedního života a možnost se fyzicky i duchovně regenerovat. Sabat není dnem k tomu, abychom se věnovali pravidelným všedním činnostem, ale je dodatečnou příležitostí k odpočinku a zotavení, k získání osobního zjevení tím, že nasloucháme Jeho slovu a studujeme ho, a možností konat dobro a pozvedat druhé.
Kladení důrazu na přísná a slepá pravidla založená na tradicích a strukturách na úkor věčných a pravdivých božských zásad se míjí Jeho božským záměrem pomáhat nám, abychom se rozvíjeli. Když svůj život soustřeďujeme na Pána, Jeho jho se stává snadným nést a Jeho břímě lehkým. [4] Bůh nám dává přikázání, včetně toho, abychom světili sabat, nikoli proto, aby nás utiskoval, ale aby nám žehnal. Cesta k Nebeskému Otci je těsná a úzká, ale Pán přišel oznámit, že po ní nemusíme kráčet sami. Vyzývá všechny, kteří mají pocit, že jsou „obtíženi“ [5], aby stáli po Jeho boku, aby se k Němu radostně připoutali a umožnili Mu sdílet jejich břemena.
V hebrejštině znamená slovo sabat „odpočinek“. Ano, Pánovo zaslíbení zní: „Naleznete odpočinutí dušem svým.“[6]
Sepisujeme si dál seznamy toho, co máme, nebo nemáme během dne sabatu dělat? Nebo jsme se v Kristu a spolu s Ním změnili a vytváříme si s pomocí Nebeského Otce osobní plán pro dobu před dnem sabatu, během něho i po něm?
Den sabatu můžeme proměnit v radost tím, že budeme sloužit druhým, zvláště těm, kteří se necítí dobře nebo jsou osamělí či se ocitli v nouzi. Pozvedneme-li je na duchu, pozvedne to i nás. [7]
Buďme neustále ve spojení s Nebeským Otcem, zvláště pak během dne sabatu, ať již v církevní budově, nebo mimo ni, u sebe doma i v domově našich přátel a rodiny.
Jsem vděčný za příležitost kráčet s vámi a s Pánem po cestě učednictví. Cítím se požehnán tím, že mám po boku Pána a vás – své bratry, sestry a přátele. Jsem vděčný za sabat v mém životě i v životě své rodiny. Pomáhá nám opětovně navazovat duchovní spojení mezi sebou navzájem a trávit spolu čas, což posiluje naši lásku a pouta.
Rád bych vás vyzval, abyste se zamysleli nad tím, jak můžete osobně proměnit den sabatu v radost. Potřebujeme vaši pomocnou ruku a váš láskyplný úsměv na nedělních shromážděních v našich kaplích. Nemůžeme po této cestě kráčet sami. Kéž v životě dál poznáváme a uplatňujeme Pánovo učení a snažíme se světit den sabatu jakožto posvátný dar od Boha. A kéž se o tento dar dělíme s druhými!
7. Viz Russel M. Nelson, „Sabat je radostí“, generální konference, duben 2015