Prorok Joseph Smith během posledních měsíců svého života často přemítal o důležitosti zástupných obřadů za mrtvé.[1] Ve skutečnosti považoval práci za naše předky za tak důležitou, že učil: „Spasení jejich je nutné a nezbytné pro spasení naše, … oni bez nás nemohou býti učiněni dokonalými – ani my nemůžeme bez mrtvých svých býti učiněni dokonalými.“[2]
Je snadné pochopit, jak našim předkům zástupná práce, která je za ně vykonána, umožňuje, aby byli učiněni dokonalými, protože bez nás by nemohli obdržet obřady nezbytné pro jejich spasení. Je ale možná těžší porozumět tomu, jak nám naši mrtví mohou pomoci, abychom se stali dokonalými my. Ačkoli tato slova mohou všeobecně vyjadřovat, že se to týká mrtvých předků všech žijících, mohou mít také osobnější význam a mohou nás povzbuzovat, abychom našli své [vlastní] mrtvé předky, protože když to budeme dělat, pomůže to nám činit pokrok.
Nacházení předků nám do života přináší ducha Eliášova, který nás zušlechťuje a posiluje. Vím to z vlastní zkušenosti. Vzhledem k tomu, že členové mé rodiny zpracovali již značnou část mé genealogie, je pro mě nalezení předků, za něž ještě lze vykonat chrámové obřady, skutečnou výzvou. Nedávno mi jeden můj přítel, který je odborníkem na rodinnou historii, pomohl najít předka – ženu, kterou jsme dosud nenašli. Je pro mě těžké popsat, jak jsem se onoho dne cítil. Když jsme připravovali její jméno do chrámu, přemáhaly mě emoce. Připadalo mi, že na to čekala velmi dlouho. Pociťoval jsem zušlechťující vliv Ducha. Připadalo mi, že se mé srdce změnilo – podobně jako srdce těch, kteří naslouchali králi Beniaminovi.[3] Chtěl jsem být lepším člověkem. Chtěl jsem být věrnější, abych se s ní mohl jednoho dne vidět a poděkovat jí za to, že se dotkla mého života.
Nacházení našich předků nás také posiluje díky tomu, že když čteme o jejich životě, vidíme ponaučení, která se týkají i našeho života. V zimě roku 1847 byl Russell King Homer jedním ze Svatých, kteří ve Winter Quarters zápolili s těžkostmi a připravovali se na putování s Brighamem Youngem do Utahu, k němuž došlo později téhož roku. Tři dny před tím, než měla tato skupina odejít, zašel starší Heber C. Kimball, člen Kvora Dvanácti apoštolů, za Russellem a požádal ho, aby přinesl určitou oběť. Russell měl zůstat na onom místě a byl požádán, aby daroval svůj krytý vůz, koňské spřežení a zásoby, aby místo něho mohli odejít jiní.[4]
Pro Russella muselo být těžké sledovat, jak si druzí berou jeho věci a odcházejí. Ale místo toho, aby vzdoroval nebo odmítal, zkrátka pomáhal dál a důvěřoval tomu, že vše se v dobré obrátí. V průběhu několika dalších let pomohl tisícům Svatých uskutečnit poslední přípravy a přejít přes pláně do Utahu. Nakonec v roce 1859 podnikl svou poslední cestu a vedl výpravu s ručními vozíky na Západ, kde se s rodinou usadil a zůstal po zbytek života.[5]
Když mi život přináší zklamání nebo se po mně požaduje, abych udělal něco obtížného, vzpomenu si na svého prapradědečka Russella Kinga. Než abych výzvám, s nimiž se setkávám, vzdoroval nebo je odmítal, jsem schopen kráčet dál jako on a důvěřovat, že se vše v dobré obrátí. Velmi opravdovým způsobem mi zkušenosti a ponaučení z jeho života pomáhají zlepšovat ten můj.
Není divu, že Prorok Joseph tak často přemítal o této základní nauce. Nacházení našich mrtvých předků je zcela zásadní pro naše spasení, protože nám do srdce přináší Ducha a dává nám ponaučení, která nám zdokonalují život. Tato nauka je pro nás nesmírně důležitá, protože „oni bez nás nemohou býti učiněni dokonalými – ani my nemůžeme bez mrtvých svých býti učiněni dokonalými“.
[1] Nauka a smlouvy 128:1
[2] Nauka a smlouvy 128:15
[3] Viz Mosiáš 5:2
[4] History of Russell King Homer, William E. Homer, 2015, str. 61
[5] Viz lds.org, Mormon Pioneer Overland Travel