Vypěstovat si dobré duchovní návyky a zdokonalovat je není pro většinu lidí snadné a ani se tak nestane automaticky. Cesta k duchovnímu rozvoji je obvykle hrbolatá a obtížná.
Když jsem se připravoval na službu na misii na plný úvazek, šel jsem za svým presidentem odbočky a zeptal se ho, co musím dělat, abych sloužil se ctí. Dal mi seznam, který zahrnoval studium písem, duchovní a fyzickou připravenost, a dokonce i schopnost vařit. Když jsem se s radostí začal ve všech ohledech připravovat na to, abych byl ‚skvělým misionářem‘, všiml jsem si, že některé věci jsou pro mě snazší než jiné a některé jsou dosti obtížné. Snažil jsem se ale ze všech sil stát se takovým, jakým Pán očekával, že se stanu, bez ohledu na těžkosti, s nimiž jsem se tehdy potýkal.
Příprava nebyla snadná, ale výsledkem byla opravdová požehnání, z nichž čerpám dodnes. Když jsem se řídil radami svých vedoucích, i když byly občas obtížné, jejich pokyny mi pomohly stát se takovým misionářem, jakým mě chtěl Pán mít, a postupem času se tyto pokyny staly součástí mého života a mé duchovní podstaty.
Když se podobně snažíme dosáhnout znatelných výsledků v jakékoli oblasti, v níž se chceme zlepšit, není někdy snadné řídit se pokyny, držet se přísných pravidel nebo jen zůstat soustředěni. Například když chceme, aby naše fyzické tělo bylo zdravé a silné, musíme pravidelně cvičit a poskytovat tělu v pravidelných intervalech stravu a vodu. Pokud tak nebudeme činit, budeme slabí či onemocníme, a nebudeme-li opatrní, přivodíme si i smrt.
Tytéž zásady se týkají i těla duchovního, které potřebuje být neustále vyživováno, aby bylo zdravé a plné energie. Duchovní životospráva musí zahrnovat dobré návyky, které vyživují ducha, a rovněž se musíme vyhýbat návykům, které duchu škodí.
Duchovní životospráva musí zahrnovat pravidelné duchovní cvičení, jako je každodenní modlitba a studium písem, službu druhým i každotýdenní duchovní výživu, jejímž zdrojem je přijímání svátosti, účast na církevních shromážděních a každoměsíční půst. Své chrámové doporučení pravidelně obnovujeme proto, abychom se ujistili, že všechny duchovní prvky jsou dodávány ve vyrovnané míře, aby bylo naše duchovní tělo náležitě vyživováno. Občas bude nezbytné postit se a modlit o pomoc s cílem poskytnout svému duchu dodatečnou sílu a energii, abychom dokázali čelit konkrétním těžkostem.
Když vzpomínám na svou misionářskou zkušenost a na to, jak obtížné bylo připravit se a zároveň jak radostná tato zkušenost byla, myslím na syny Mosiášovy, kteří chápali, jak důležité je vyživovat ducha vydatnou dodatečnou energií získanou díky duchovním návykům.
„Neboť to byli muži zdravého rozumu a zkoumali pilně písma, aby znali slovo Boží. Ale to není vše; věnovali se velice modlitbě a půstu; tudíž měli ducha proroctví a ducha zjevení, a když učili, učili s mocí a pravomocí Boží.“ [1]
Každodenní duchovní cvičení je také zapotřebí k tomu, abychom si uchovali svědectví a zajistili, aby pochybnosti nahradila jistota, protože to, co v rámci svědectví máme dnes, tam zítra nebude, pokud neuděláme něco pro to, abychom si svědectví udrželi. Podobně jako používání fyzických svalů zvyšuje jejich sílu a objem, tak k tomu, abychom měli silné a trvalé svědectví, musíme důsledně praktikovat každodenní duchovní návyky.
Sklonem přirozeného člověka je vždy toho více očekávat od Pána a méně od sebe samého. Když si vypěstujeme silnější duchovní návyky a zažijeme díky časté, pravidelné a náležité výživě svého ducha mocnou změnu srdce, stanou se tyto duchovní návyky nedílnou součástí nás samotných a začneme toho čím dál více očekávat od sebe a čím dál méně od Pána.
Kéž se pilně snažíme připravovat, školit a vyživovat svého ducha tak, jako to děláme se svým tělem, tím, že si vytvoříme dobré duchovní návyky a budeme se vyhýbat zhoubným návykům světa. Zpočátku to možná bude bolet a může to být obtížné, ale stojí to určitě za to, protože se budeme těšit z požehnání tohoto duchovního procesu, díky němuž porosteme a bude se nám dařit.