Když Ježíš jednou uzdravoval slepce, „plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého. A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe… A on šel a umyl se, i přišel, vida.“[1]
Toto gesto pokaždé upoutalo mou pozornost. Jindy věrným stačily k uzdravení Jeho slova nebo zázračný dotek Jeho ochranné ruky. Při této příležitosti však vytvořil z hlíny a slin bláto a tímto hojivým balzámem pomazal oči pokorného a věrného slepce, který po umytí očí poprvé ve svém dosud temném životě prohlédl.
Z tohoto skutku milosrdenství se můžeme něčemu naučit. Jeho část (sliny) a naše (hlína) společně vytvářejí léčivé bahno, jež pomáhá druhým získat duchovní vizi svého života, která je změní k lepšímu. Spolu s Pánem jsme součástí tohoto bahna, které umožňuje Jeho dětem, aby viděly tak, jak je vidí On.
V tomto příběhu se Ježíš zeptal: „Věříš-liž ty v Syna Božího?“[2]. Tento nový člověk, s novými životními příležitostmi, odpověděl: „Věřím, Pane, a klaněl se jemu.“[3]
Nevíme to jistě, ale je velmi pravděpodobné, že když tento muž nabyl fyzického a také duchovního zraku, zcela se změnil a zasvětil život napodobování Pána Ježíše Krista ve službě bližním.
Pro pokorné učedníky Ježíše Krista je charakteristické, že si získaná požehnání nenechávají sami pro sebe, ale dělí se o ně se všemi, kteří jsou ochotni jim naslouchat a přijmout je. Jsou to lidé, kteří se snaží konat dobro a dělí se o Spasitelovu lásku, kterou získávají z rukou svého Mistra.
Jednoho deštivého dne jsme s mou milovanou ženou Elisou a naší malou dcerkou Beatriz jeli autem, a když jsme vjížděli na dálnici, uviděli jsme drobnou a křehkou starší ženu, jdoucí po kraji silnice. Své tenké oblečení měla od silného deště celé promočené. Jeli jsme příliš rychle na to, abychom zastavili, ale podívali jsme se na sebe a co nejrychleji otočili auto. Když jsme se k ní vrátili, zastavili jsme a má laskavá žena běžela oné ubohé ženě na pomoc, zatímco já jsem zavolal policii. Usadili jsme ji do auta, osušili a zabalili do teplé deky. Slíbili jsme jí ochranu a bezpečí. Zůstali jsme s ní až do příjezdu policejní hlídky, která si ji po několika dotazech vzala do péče. Děkovali nám za to, co jsme udělali pro tuto dobrou ženu, která se smutnou tváří kráčela na nebezpečném místě.
Zatímco jsme pokračovali v cestě, byli jsme Pánu vděční za to, že nám dovolil být Jeho rukama a podělit se o péči a laskavost, kterou nám každý den věnuje, s touto osamělou ženou.
Když vykonáme svůj díl práce, Pán vykoná ten Jeho. Zušlechťuje nás a pozvedá nás k nepředstavitelným duchovním výšinám. Když uzavíráme posvátné smlouvy s Nebeským Otcem, zvláštním způsobem nás k sobě poutá, aby nám umožnil přístup k moci plynoucí z Usmíření Ježíše Krista. „Náš Otec si přeje mít hlubší vztah se všemi svými syny a dcerami, ale je to naše rozhodnutí. Když se rozhodneme přilnout k Němu těsněji prostřednictvím smluvního vztahu, umožní Mu to více se k nám přiblížit a požehnat nám v plnější míře.“[4]
Naléhavě nás prosím a vyzývám, abychom byli onou hlínou, kterou použil k uzdravení. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je velikým Léčitelem našich duší. Kéž je naše část vždy spojena s tou Jeho, abychom s Ním mohli být zajedno a „byli jako on“.[5]
Ve jménu Ježíše Krista, amen.
[1] Jan 9:6–7.
[2] Jan 9:35.
[3] Jan 9:38.
[4] „Oblečte se v Pána Ježíše Krista“, J. Anette Dennisová, generální konference, duben 2024.
[5] Moroni 7:48.